Historie těchto krátkosrstých koček sahá pravděpodobně daleko do dob římských, kdy se společně s oddíly Římanů dostaly až do Anglie. I když do 19. století o nich neexistuje snad žádná písemná zmínka, jsou vyobrazeny na mnoha starých malbách a rytinách.

Krátkosrsté kočky byly hodně využívány pro lov myší, jejich výhodou byla proti perským nebo angorským kočkám jejich soběstačnost, nevyžadovaly péči o kožich. O těchto kočkách existuje také spousta záznamů z lodí, které spojovaly Evropu s Novým světem.

Za vznikem uznaného plemena stojí zakladatel výstav koček, pan Harrison Weir. Britské kočky velmi obdivoval, doslova napsal, že „obyčejná venkovní kočka přežila všechny těžkosti. To, že vůbec existuje, je oslavou síly její povahy a odolnosti.“ Společně s Weirem sdílel nadšení pro tyto kočky pan Jung, mimochodem jeden z prvních posuzovatelů na výstavách. Byl přesvědčen, že pokud budou tyto kočky s rozmyslem chovány, vznikne plemeno s aristokratickými rodokmeny a se stejnými ceněnými vlastnostmi. Plemeno bylo pojmenováno britská krátkosrstá a tyto kočky byly na výstavách prvními čistokrevnými kočkami – ostatní byly jednoduše dlouho nebo krátkosrsté kočky dále rozdělené podle barev.